FANDOM


Sexuální přitažlivost či sexuální touha po někom určuje, jakým typem potencionálních partnerů je jedinec po sexuální, tj. především fyzické stránce obecně přitahován - obvykle na základě biologického pohlaví, někdy také genderu.

Podle pociťované sexuální přitažlivosti, a podle partnerů v sexuálních fantaziích z ní plynoucích, se primárně určuje sexuální orientace, jelikož sebeidentifikace v rámci sexuální identity může být neobjektivní (ovlivněna neznalostí či předsudky) a sexuální chování může být potlačováno z obdobných důvodů anebo provozováno náhražkově/experimentálně atp.[1]

Projevy sexuální přitažlivosti Editovat

Mezi projevy sexuální přitažlivosti patří všechny ty fyzické projevy a pocity, které většina allosexuálů může cítit i k člověku, jehož zrovna potkali; k někomu, kdo jim prostě připadá "sexy". Je to např. touha po sexuálním styku s danou psobou, touha se jí intimně dotýkat a naopak touha, aby se i dotyčná osoba obdobně dotýkala jich (zejména v oblasti genitálií, prsou... erotogenních zón), touha po fyzickém potěšení v souvislosti s osobou zájmu a/nebo touha fyzicky potěšit onu druhou osobu atd. Obvykle to zahrnuje i pociťování sexuálního vzrušení často už jen při pomyšlení na výše popsané nebo na danou osobu jako takovou, posity tepla zejména v oblasti podbřišku a genitálií atp. (Někteří lidé své pocity sexuální touhy přirovnávají k pocitu hladu, ale ne po jídle, nýbrž po sexuálních prožitcích s danou osobou.)[2] Zkrátka jde o to, že určité fyzické proporce, znaky nebo projevy potencionálního či vytouženého partnera vyvolají v jedinci touhu po (alespoň teoretickém) sexuálním kontaktu s dotyčným.

Vyjma pohlaví, které je často společným znakem uvažovaných partnerů, je přitom sexuální přitažlivost velmi individuální záležitostí. Většina allosexuálů není stejnou měrou přitahována ke "všem ženám", "všem mužům", "všem lidem" atp. Obvykle záleží na dalších faktorech vztahujících se k potencionálním partnerů, jako jsou např. stavba těla (váha, výška, lícní kosti, vlasy,...), tělesný pach, ale třeba i styl oblékání, chování atd. Ačkoliv jsou tyto preference leckdy ovlivňovány či částečně formovány názorem společnosti, v níž žijeme, jsou také velmi individuální - co jednomu připadá "sexy" může někoho dalšího naprosto odpuzovat.

Touhy po blízkosti partnera také ve fyzyckém smyslu jsou však i pro romantickou přitažlivost velmi běžné a v případě allosexuálů se přelévají právě do sexuální orientace. Více či méně s ní tak splývají, někdy je proto těžké tyto dvě orientace rozlišit. Víceméně každý člověk má navíc pomyslnou hranici mezi nimi někde jinde. Zejména u jedinců se shodnou romantickou i sexuální orientací mohou být tyto dvě přitažlivosti v oblasti intimností prakticky nerozlišitelné.

Rozhodně to však není nezbytné a např. u romantických asexuálů k tomu už z logiky věci nedochází. Za dobrý příklad lze uvést třeba líbání a objímání, v nichž pravděpodobně většina allosexuálů spatřuje jakési sexuální napětí, sexuální podtext nebo přímo předehru. Mnozí alloromantičtí asexuálové však naopak tyto činnosti provozují pro to, že jsou jim samy o sobě příjemné - o žádné "pokročení na další metu" nestojí ani je nevnímají jako předehru k "něčemu lepšímu".

Vždy je hlavně třeba mít na paměti, že (partnerské) vztahy jsou velmi individuální záležitostí a každé partnery spojují jistým způsobem odlišné prožitky.

Primární a sekundární sexuální přitažlivost Editovat

Toto rozdělení vychází z Rabgerova modelu sexuální přitažlivosti, který byl poprvé publikován na AVEN fóru roku 2005. Je uplatňováno především v rámci vysvětlování demisexuality a některých dalších identit spadajících pod šedou oblast sexuality. Allosexuálové běžně pociťují oba tyto typy přitažlivosti a jsou u nich propojené, zatímco asexuálové nepociťují ani jeden. Demisexuálové, na druhou stranu, nepociťují primární přitažlivost, ale pouze tu sekundární. Opačný případ, tedy ztráta sexuálního zájmu o osoby, s nimiž se dotyčný zná blíže, bývá označován jako fraysexualita.

Primární sexuální přitažlivost se zakládá na tom, jak osoba, k níž jsme přitahováni, vypadá a na dalších poznatcích, které jsou snadno dostupné - na jejím oděvu, fyzických proporcích, zvuku hlasu, vůni... Zkrátka na věcech, které zajistí přitažlivost bez nutnosti danou osobu blíže poznat.

Sekundární sexuální přitažlivost se objevuje až později v rámci vztahu, na základě hlubokého citového spojení, blízkosti s partnerem.[3]

Související články Editovat

Externí odkazy Editovat

Zdroje Editovat

  1. Yule, Gorzalka, Brotto: Sexual fantasy and masturbation among asexual individuals - An in depth exploration - s. 312, online: https://med-fom-brotto.sites.olt.ubc.ca/files/2014/11/Yule-Gorzalka-Brotto-2017-Sexual-fantasy-masturbation-among-asexual-individuals-An-in-depth-exploration-4754.pd
  2. http://demisexuality.org/articles/frequently-asked-questions/
  3. http://wiki.asexuality.org/Primary_vs._secondary_sexual_attraction_model
Community content is available under CC-BY-SA unless otherwise noted.