Sexuální orientace

Sexuální orientace [z latin. sexuālis 'rozdělení/pohlaví/gender' a angl./franc. orientation 'směr/zaměření'] je souhrnné označení všech známých sexuálních orientací, které jsou vzájemně rozlišeny podle zaměření sexuální přitažlivosti jedinců. Nazývá se také sexuálním/erotickým zaměřením či preferencí, zjednodušeně bývá označována jako sexualita.

Sexuální orientace jedince je definována tím, ke komu pociťuje sexuální přitažlivost s ohledem na pohlaví/gender obou potencionálních partnerů. Spolu se sexuální přitažlivostí obvykle - zejména v běžné mluvě - odkazuje také na sexuální chování a romantickou orientaci, které jsou v dané sexuální orientaci nejčastější.

Kategorie orientací

Existují 4 základní kategorie sexuálních (i romantických) orientací, jak vyplývá např. ze Stormsova modelu:

1. Přitažlivost k opačnému pohlaví/genderu - heterosexualita.
2. Přitažlivost ke stejnému pohlaví/genderu - homosexualita.
3. Přitažlivost k různým (či všem) pohlavím/genderům - např. bisexualita/pansexualita
4. Bez sexuální přitažlivosti - asexualita (s přidruženou šedou sexualitou)

Sexuální orientace jako spektrum

Trochu jiný pohled na sexuální orientace je, že se nejedná o jednotlivé kategorie, ale o spektrum které se pozvolna "přelévá".

Takové spektum pak zahrnuje sexuální přitažlivost, kdy na jednom konci stojí přitažlivost k opačnému pohlaví a na druhém konci přitažlivost ke stejnému pohlaví. Na pomyslné škále mezi nimi pak leží bisexualita atp. s různou měrou blízkosti k jednomu či druhému konci (tj. allosexuální spektrum). Z obdobného zékladu vychází teorie, že všichni lidé jsou nějakým způsobem bisexuální, jen v odlišné míře, kterou zastával např. Sigmund Freud či Ruth Bleier.

S ohledem na asexualitu, která byla v obdobných teoriích spolu s aromantičností často opomíjena, je pak samozřejmě nutno toto výše zmíněné spektrum doplnit o jeden další bod a oblast mezi ním a allosexuální částí. Vzniká nám tak spektrum sexuality s allosexualitou na jednom konci a aromantičností na druhém, přičemž většina lidí se pohybuje někde na škále mezi nimi a oblast blíže asexualitě se nazývá Šedou oblastí sexuality.

Minoritní sexuální orientce

Jedná se o sexuální orientace, které se ve světě vyskytují méně často, tj. všechny sexuální orientace, které nejsou heterosexuální. Jejich poznání bylo v minulosti a částečně je i v současnosti limitováno a omezováno předsudky, náboženskými zákyzy atp. Ze stejných důvodů dochází často k omezování svobod či šikaně jedinců s těmito orientacemi. Ve snaze o zrovnoprávnění a prohloubení znalostí o minoritních sexuálních orientacích vznikla v minulém století LGBTA+ komunita.

Sexuální vs. romantická orientace

Romantická i sexuální orientace se obvykle vyskytují v souladu - heterosexuální jedinci jsou zároveň heteroromantičtí, homosexuálové homoromantičtí, pansexuálové panromantičtí atd. Nejedná se však o neměnné pravidlo.

Stav, kdy se tyto dva aspekty sexuality liší se nazývá zkřížená nebo také smíšená orientace.

Se zkříženou orientací se lze setkat ve všech skupinách sexuálních a romantických orientací. Asi nejvíce se však v současnosti o tomto jevu hovoří v případě asexuálů/aromantiků, kde je ze své podstaty viditelnější a ve snaze šířit povědomí o těchto opomíjených orientacích také hojně probíraný. Již v minulosti byl však zkoumán v rámci ostatních sexuálních orientací pod anglickým označením Split attraction model (SAM).

Na tomto poli nebylo ještě provedeno dostatečné množství výzkumů; pokud je však zkřížená orientace skutečně častějším jevem právě u asexuálů/aromantiků než u ostatních orientací, může být u některých lidí důvodem sociální pozadí naší společnosti, která silně prosazuje důležitost sexuálních anebo romantických vztahů či samotné biologické nastavení většiny heterosexuálně se rozmnožujících organismů na hledání partnera/společníka.