Hyposexualita

Hyposexualita čili [Mužská]Hypoaktivní porucha/dysfunkce sexuální touhy (zkráceně [M]HSDD), u žen někdy také frigidita či porucha ženského sexuálního zájmu/vzrušení (zkráceně FSIAD), je porucha sexuálního chování, vzrušení, zájmu či sexuality jako takové vyznačující se nedostatkem sexuální touhy (opakem je hypersexualita). Stejně jako v případě asexuálního spektra se může vyznačovat absencí nebo nedostatkem sexuální touhy, důsledkem čehož bývá často zaměňována s asexualitou nebo někdy - zjeména v minulosti - jako asexualita také označována.

Typy hyposexuality

• celoživotní, generalizovaná
  • trvající celý život, resp. od puberty/zahájení sexuálního života, za všech okolností
  • mj. prakticky odpovídá asexualitě
• celoživotní, situační
  • trvající celý život, resp. od puberty/zahájení sexuálního života, projevující se jen za určitých okolností
• získaná, generalizovaná
  • získaná po utčité době normálního sexuálního života, následně trvající za všech okolností
• získaná, situační
  • získaná po utčité době normálního sexuálního života, projevující se jen za určitých okolností
• nespecifikovaná

Další dělení se zaměřuje na "sílu" hyposexuality, konkrétně:

• Mírná - důkazy o mírném distresu způsobeném symptomy
• Průměrná - důkazy o průměrném distresu způsobeném symptomy
• Závažná - důkazy o závažném nebo extrémním distresu způsobeném symptomy

Historie hyposexuality

http://asexystuff.blogspot.com/2009/03/hypoactive-sexual-desire-disorder-and.html

HSDD vs. asexualita

Poprvé se ve vědeckých kruzích začalo o této poruše vážněji mluvit roku 1977, kdy nezávisle na sobě dva sexuální terapeuti pojmenovali poruchu, kterou charakterizovali nedostatkem zájmu o sex. Helen Singer Kaplan ji nazvala Hypoactive Sexual Desire (HSD) a Harold Lief ji pojmenoval Inhibited Sexual Desire (ISD). Kaplan se o celé věci rozepsala více do podrobna. Poprvé tento problém identifikovala při studii případů u nichž nezabrala sexuální terapie: neúspěch byl častý zejména v situacích, kdy jeden z partnerů jednoduše neměl zájem o sex (nikoliv v situacích, kdy genitálie nefunkovaly správně). S tímto objevem, že někteří lidé nemají zájem o sex, vytvořili tito dva terapeuti novou poruchu. Před vydáním DSM-3, kde se poprvé objevila jako Inhibited sexual desire disorder, byli oba členové výboru, který měl na starosti novou kategorii sexuálních dysfunkcí. V celé dané oblasti v té době existovalo jen velmi málo výzkumů a spoléhalo se tak především na klinická pozorování.

Diagnostický a statistický manuál duševních chorob

K odlišení asexuality od této poruchy v rámci Diagnostickém a statistickém manuálu duševních chorob (DSM-5, tj. 5. vydání) z části došlo až roku 2013, velkou měrou díky skupině asexuálů známé jako AVEN DSM Taskforce, která aktivně kontaktovala psychology včetně pracovní skupiny revidijící DSM před 5. vydáním.

Rozdíl mezi hyposexualitou a asexualitou je obecně takový, že hyposexualita je výsledkem nedostatku touhy a s tím souvysejícím psychickým nepohodlím, zatímco asexualita je primárně absencí přitažlivosti (a případně i s tím souvisejícím nedostatkem touhy po sexu, popř. psychickýým nepohodlím, které je způsobeno nepřijetím společností). I přes teoreticky rozdílné definice je pojetí HSDD, zejména celoživotní varianty, víceméně totožné s asexualitou.

Podle sexuologické studie provedené českými autory k roku 2011 se nízká sexuální touha vyskytuje ve více než 40 % ženské populace. Z toho 10–16 % žen uvádí osobní distres spojený se sníženou sexuální touhou, což je charakteristické pro HSDD. K diagnostice HSDD se používají standardizované dotazníky aq autoři se shodují, že současné léčebné postupy HSDD nevykazují uspokojivé výsledky a vyžadují další výzkum.

Současné DSM-5 definice

FSIAD:

• Nepřítomnost nebo významně snížený sexuálního zájmu/vzrušení, který se projevuje nejméně třemi z následujících způsoobů, které přetrvávají minimálně po dobu přibližně 6 měsíců a způsobují jedinci klinicky významný distres: 1. Nepřítomnost/snížení zájmu o sexuální aktivitu. 2. Chybějící/redukované sexuální/erotické myšlenky nebo fantazie. 3. Žádná/snížená iniciace sexuální aktivity a typicky netečnost vůči pokusům partnera ji zahájit. 4. Absence/snížení sexuálního vzrušení/potěšení při sexuální aktivitě téměř ve všech nebo ve všech (přibližně 75% - 100%) případech sexuálních styků (v identifikovaných situačních kontextech nebo, pokud jde o generalizovaný typ, ve všech kontextech). 5. Nepřítomnost/snížený sexuálního zájmu/vzrušení v reakci na jakékoli vnitřní nebo vnější sexuální/erotické podněty (např. písemné, verbální, vizuální). 6. Absence/redukce genitálních nebo negenitalitálních pocitů při sexuální aktivitě téměř při všech nebo všech (přibližně 75% - 100%) sexuálních stycích (v identifikovaných situačních kontextech nebo, pokud jde o generalizovaný typ, ve všech kontextech).
• Sexuální dysfunkce se nedá lépe vysvětlit nesexuální mentální poruchou nebo následkem vážného distresu ve vztahu (např. násilnost partnera) nebo jiných významných stresorů a nelze ji připsat účinkům látek/léků nebo jinému zdravotnímu stavu.
• Pro uplatnění diagnózu poruchy ženského sexuálního zájmu/vzrušení, klinicky signifikantní distres musí doprovázet symptomy z Criterion A. Distres může být pociťována jako důsledek nedostatku sexuálního zájmu/vzrušení nebo jako důsledek signifikantního zásahu do života a pohody ženy. Pokud je celoživotní nedostatek sexuální touhy lépe vysvětlen tím, že se dotyční sebe-identifikuje jako "asexuál," pak se diagnóza poruchy ženského sexuálního zájmu/vzrušení neuplatňuje (Brotto 2012).

MHSDD:

• Trvale nebo opakovaně nedostatečné (nebo nepřítomné) sexuální/erotické myšlenky nebo fantazie a touha po sexuální aktivitě (odpovídá definici HSDD z vydání DSN-3-R, 1987). Posouzení deficitu provádí klinik s přihlédnutím k faktorům, které ovlivňují sexuální fungování, jako je věk a obecný i sociokulturní kontext života jednotlivce. Symptomy přetrvávaly minimálně po dobu přibližně 6 měsíců a způsobily jedinci klinicky významný distres.
• Sexuální dysfunkce se nedá lépe vysvětlit nesexuální mentální poruchou nebo následkem vážného distresu ve vztahu nebo jiných významných stresorů a nelze ji připsat účinkům látek/léků nebo jinému zdravotnímu stavu.
• Přítomnost jiné sexuální dysfunkce nevylučuje diagnózu mužské hypoaktivní poruchy sexuální touhy; existuje několik důkazů, že až polovina mužů s nízkou sexuální touhou má také potíže s erekcí a o něco méně jich může mít také problémy s předčasnou ejakulací (Fugl-Meyer a Fugl-Meyer 2002). Pokud je mužova nízká touha vysvětlena sebe-identifikací jako asexuál, pak se diagnóza mužské poruchy hypoaktivní sexuální touhy neuplatňuje (Brotto 2012).

Dodatek o asexualitě v předešlém vydání DSM-4 chyběl a definice HSDD zahrnovala jako symptom také interpersonální potíže. To veskrze umožňovalo nespokojenému partnerovi, rodiči atp. takovou diagnózu asexuála podpořit a ještě mnohem častěj než nyní docházelo k patologizaci asexuality.

V posledním vydání DSM-5 došlo poprvé také k rozdělení HSDD podle pohlaví na ženskou FSIAD (kde je slovo asexual uvedno v úvozovkách) a mužskou MHSDD. (Např. ICD hyposexualitu podle pohlaví nerozděluje, stejně jako předešlá vydání DSM). Někteří lidé proto vyjádřili podezření, že toto rozdělení může souviset s novým medikamentem Filibanserin, jehož pokus o schválení jako léku na ženskou HSDD proběhl právě roku 2013 (kdy byl také vydán DSM-5). Tenkrát lék sice neprošel, přípravek se však dostal na trh o dva roky později, 2015. Ačkoliv si i v rámci boje o schválení začal přezdívat "ženská viagra", není jeho cílem zvýšit vzrušení - nýbrž má za cíl zvýšit sexuální zájem/libido ženy skrze úpravu chemických procesů v mozku. Na místě je proto obava ze zneužití přípravku pro léčbu asexualitu.

Mezinárodní klasifikace nemocí

Jelikož DSM je primárně americký dokument, je velmi důležitá také Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11). Ta popisuje hypoaktivní dysfunkci sexuální touhy jako:

• Hypoactivní Dysfunkce Sexuální Touhy je charakterizována absencí nebo výrazným snížením touhy nebo motivace zapojovat se do sexuálních activit, což se projevuje čímkoliv z následujícího: 1) redukovaná nebo scházející spontánní touha (sexuální myšlenky nebo fantazie); 2) redukovaná nebo scházející touha vůči erotickým podnětům a stimulaci; nebo 3) neschopnost udržet touhu nebo zájem o sexuální aktivitu, jakmile byla započata. Vzorec snížené nebo chybějící spontánní nebo responsivní touhy nebo neschopnosti udržet si touhu nebo zájem o sexuální aktivitu se objevil epizodicky nebo trvale po dobu nejméně několika měsíců a je spojen s klinicky signifikantním distresem.

O asexualitě se tedy vůbec nezmiňuje. Podstatný je rovněž fakt, že teprve v roce 1992 bylo díky ICD-10 (následně r. 1994 v DSM-4) stanoveno, že hyposexualita není charrakterizována pouze nepřítomností či nedostatkem sexuálních fantazií a tuh, ale také osobním distresem nebo interpersonálními potížemi.

Přetrvávající komplikace

• V případě ženské poruchy je asexuality uvedana v úvozovkách, což může podprahově působit na to, jak ji čtenář vnímá a působit jako delegimitizace.

• Dodatek o asexualitě staví na tom, že se dotyčný musí sám identifikovat jako asexuál. Vzhledem ke stále poměrně nízkému povědomí o asexualitě je však časté, že se s tímto termínem nezttožní nebo o něm ani neví a místo toho si sám připadá "rozbitý" či prostě nemocný, jak mu mohli i lidé z okolí říkat. To spolu s odborníky, kteří mnohdy stále nepovažují asexualitu za skutečnou či ji považují za symptom, pak samozřejmě snadno vede k diagnózem hyposexuality. Asexuálové, kteří si následně prošli léčbou této poruchy, se nesetkali s požadovanými výsledky a navíc se pak cítili o to hůř.
• Asexualita se nezmiňuje ve zkrácené verzi DSM-5 - Desk Reference, která je určena k využití v praxi a odborníky primárně využívána kvůli velkému rozsahu plné verze. Tato zkrácená verze obsahuje pouze diagnostická kritéria, asexualita je v textu zmíněna jinde. Pokud se tedy příslušný odborník pečlivě neseznámí s plnou verzí textu, snadno tuto změnu zcela opomene.
• Jak již bylo zmíněno v 2. bodu, i asexuálové mohou trpět "klidicky signifikantním distresem", jak popisují kritéria pro diagnózu hyposexuality.

• Mezinárodní klasifikace nemocí postrádá jakoukoliv zmínku o asexualitě, zato její část o hyposexualitě zahrnuje několik zmínek o celoživotní situaci.
• Přetrvávající riziko konverzní terapie prováděná na asexuálech, zvyšující se s nově vytvářenými medikamenty "na léčbu" hyposexuality.

Externí odkazy

Související články

• AVEN DSM Taskforce
• Asexuality, HSDD, and the DSM A Collaborative Report
• Flibanserin

• Patologizace asexuality
• ActuallyAsexual
• Internalizovaná afobie