Biologické pohlaví

^{Tento článek pojednává o biologickém/fyzickém pohlaví. Pokud hledáš informace o genderové identitě ve smyslu genderu, přesuň se na příslušní článek.}

Biologické pohlaví je takové pohlaví, s nímž se jedinec narodí a které je dáno biologicky - tedy geneticky - pohlavními chromozomy a/nebo fyzickými pohlavními znaky. Tato dvě kritéria se ne vždy shodují a pro přesnější určení pohlaví všech jedinců je tedy někdy důležitý kontext - např. klademe-li důraz na na chromozomy, na okem pozorovatelné pohlavní znaky, na (potenciální) schopnost reprodukce, na hormonální projevy, atp. Toto rozdělení je významné především v biologických a lékařských vědách a v oblasti rozmnožování. V sociální rovidě má mnohem větší význam gender, než samotné biologické pohlaví, od nějž se však genderové identity jistým způsobem odvíjí. Ačkoliv lidé na pohlaví běžně nahlížejí binárně, z vědeckého hlediska se jedná spíše o spektrum s mnoha proměnnými. Podstatná část odborné komunity se dnes shoduje, že koncept rozlišování binárního pohlaví i genderu od samotného narození je dnes alespoň z vědeckého hlediska víceméně překonaný.

Typy a znaky pohlaví

Nejobvyklejším rozlišením podle biologického pohlaví bylo celému světu vždy rozdělení na ženské a mužské podle fyzických pohlavních znaků a rolí při rozmnožování. Obvykle se od něj následně odvíjejí i jisté předpoklady, role, zvyky a typy chování, jejichž dodržování je společností od jednotlivých příslušníků daného pohlaví předpokládáno či přímo vyžadováno. Takto dochází k formování genderu, resp. pohlavní identity. Od toho se odvíjejí také dvě historicky silně uplatňovaná uspořádání společnosti, vývojově starší matriarchát a mladší patriarchát.

V současné době je již poměrně často rozlišováno také třetí pohlaví, tzv. intersexuální, nejedná se však o nový koncept jako takový, pouze se nově integruje do moderních věd a lékařských přístupů. Dříve bylo pohlaví takto narozených dětí často operativně upravováno za účelem zařazení do jedné z binárních kategorií, což mělo u mnohých intersexuálních jdinců za následek problémy se zdravím i pohlavní identitou. Od této praxe se postupně upouští, jak dokazuje např. Malta, kde jsou takové úpravy intersexuálních dětí přímo zakázány. I dnes však často rozhodují o připsaném pohlaví intersexuálních novorozenců rodiče. Odhaduje se, že se jako intersexuální narodí 1 z 1 500 dětí. Co se týče anatomie a fyziologie, rozlišujeme primární a sekundární pohlavní znaky. Ty primární jsou tělesné struktury a orgány přímo spjaté s pohlavním rozmnožováním. K jejich vývoji dochází již před narozením, v děloze, a primárně se podle nich určuje pohlaví dítěte. Sekundární pohlavní znaky se vytvářejí až v průběhu dospívání, tj. u člověka nejvíce v období puberty (obvykle rozmezí 10 až 20 let věku). K vývinu sekundárních pohlavních znaků někdy nemusí dojít vůbec nebo jen v omezené míře, např. je-li jedinec před pubertou vykastrován. Druhotné znaky se také mohou částečně projevit i u jiného pohlaví, než k jakému obvykle náleží (např. výrazné ochlupení končetin nebo "knírek" u žen) a proto se při určování pohlaví obvykle vychází ze znaků primárních.

Vývoj pohlaví u plodu v děloze postupuje na škále od ženského k mužskému (pakliže plod získá mužský chromozom), všichni jsme tedy teoreticky nejprve ženami či pohlavně neutrální. K vývoji pohlavně specifických znaků dochází až působením pohlavního hormonu testosteronu cca v 8. týdnu těhotenství a tento vývoj pohlavní odlišnosti následně vrcholí zhruba v 15. týdnu. Hladina testosteronu v těle se však opravdu významě navýší až v období puberty. U osob ženského pohlaví jsou naopak za fyzické pohlavní odlišnosti nejvíce odpovědné estrogeny. Zmíněné hormony však nalezneme v různé míře u všech pohlaví.

Mezi další způsoby rozlišování pohlaví, které se asi nejvíce uplatňnují zajména v archeologii (potažmo antropologii) či forenzních vědách, patří genetická analíza. Přítomnost (resp. nepřítomnost) chromozomu Y v genomu rozhoduje o tom, zda se vyvine muž (resp. žena). Člověk má obvykle celkem 23 párů chromozomů. Existují však lidé, kteří mají chromozomy XX, ale podle všech ostatních znaků jsou muži a naopak osoby s chromozomy XY, které jsou podle všech ostatních znaků ženy. Pohlaví jedinců je možné také určit či s různou úspěšností odhadnout na základě tvarů některých kostí (nejběžněji je metoda založená na vzhledu pánve, lebky, hrudní kosti a/nebo dlouhých kostí). Pokud kostra nese všechny znaky mužského pohlaví, je relativně bezpečné podle ní na skutečné pohlaví usuzovat. Ale v případě, kdy má tyto rysy jen částečně či vůbec, je rozlišení mezi ženou a mužem nejasné, právě kvůli tomu, jak vývoj těla postupuje - viz výše. Jednotlivé znaky se také na většině kostí liší napříč různými lidskými populacemi. Asi nejbezpečnější je pro toto určivání kost pánevní, kde jsou pohlavní rozdíly obvykle nejjasnější a populační naopak nejmenší. Pokud by se však jednalo např. o kostru intersexuální osoby, určení pohlaví by bylo pravděpodobně chybné. Při určování pohlaví z kosterních pozůstatků přitom hrají velkou roli i předsudky a postoje vědců, jak ukazují nedávné případy. Dvě pravděpodobně mužské kostry byly automaticky označeny za heterosexuální pár, zatímco ve válečnickém hrobě nalezená kostra byla označena za muže, ačkoliv šlo s největší pravděpodobností o ženu.

Mezi sekundární pohlavní znaky jiných živočišných druhů často patří také rozdílná barva či tvar srsti, peří či šupin samců a samic. Samice jsou obvykle méně nápadné, aby neohrožovaly potomstvo přitahováním pozornosti predátorů a samci naopak své pestré zbarvení využívají k upoutání pozornosti partnerky. U jiných druhů se rozdíly vyznačují také např. parožím (jeleni vs. laně), hřívou (lvi vs. lvice) atp. Výrazná odlišnost samce a samice se nazývá pohlavní dimorfismus a živočišné druhy s oddělenými pohlavími jsou známy jako gonochoristé.

Většina heterosexuálně se rozmnožujících živočichů má obdobné primární pohlavní znaky, existují však také živočišné druhy, jejichž primární pohlavní znaky se zcela liší. Mnoho druhů ptáků, ryb a někteří plazi (např. Sphenodon punctatus) nedisponují žádným penisem; naopak někteří hadi, krokodýli a žraloci mají hned dva; u mořských koníků se potomstvo vyvíjí v těle otce namísto matky; některé druhy ryb i žab dokáží změnit pohlaví z ženského na mužské v prostředí, kde se nevyskytují samci; ploštěnci, kroužkovci, měkkíši a něktré ryby mají vícero různých genitálií; atd.

Jednotlivá lidská pohlaví jsou od sebe odlišována geneticky a na základě tzv. pohlavních (fyzických) znaků následovně:

Ženské pohlaví

• Geneticky: ženy mají obvykle dva pohlavní chromozomy - 46,XX (ale někdy XY - gen RSPO1), více estrogenu a méně testosteronu
• Primární pohlavní znaky:
  • zevní (stydký pahorek, velké stydké pysky, malé stydké pysky, poštěváček)
  • vnitřní (pochva = vagina, děloha, vejcovod, vaječník)
• Sekundární pohlavní znaky:
  • růst prsů, nárůst podkožního tuku, rozšíření pánve a boků atp.

Mužské pohlaví

• Geneticky: muži mají obvykle rozdílné pohlavní chromozomy - 46,XY (ale někdy XX - gen SRY), více testosteronu a méně estrogenu
• Primární pohlavní znaky:
  • zevní (penis, šourek)
  • vnitřní (varlata, prostata, semenný váček, nadvarle, chámovod, topořivé těleso, část mužské močové trubice)
• Sekundární pohlavní znaky:
  • zrychlený růst postavy a svalové hmoty, silnější, hrubší kůže a změny rozložení podkožního tuku, prohloubení hlasu, růst vousů atp.

Intersex

• Geneticky: intersexuální lidé mohou mít chromozomy XX, XY,obojí nebo jiné variace (45,XO - pouze jeden chromozom X, 47,XXY, 47,XXX...), s různými hormonálními projevy
• Pohlavní znaky:
  • rozmnožovací ústrojí zevní i vnitřní nesou v různé míře znaky ženského i mužského pohlaví, obdobně se vyvíjejí i sekundární znaky (např. osoba s pnisem i ženskými vaječníky)

Jako puruchu zná věda intersexualitu už dlouho, známá je i z pověstí či historie, kde byli intersexuální lidé nejčastěji označovaní jako hermafrodité nebo někdy také androgyni. Intersexuální lidé dnes bojují za to, aby jejich stav nebyl automaticky považován za špatný a po narození nedocházelo k "úpravám" či nucenému připsání binárního genderu u intersexuálních dětí bez jejich vlastní možnosti se o tom rozhodnout.

Intersexualita, stejně jako ostatní pohlaví (i spousta jiných věcí v lidském životě), je způsobena geny při vývoji v děloze.

Transsexualita a transgender

Transsexuální a transgender lidé jsou dvě velmi blízké kategorie, které se na mnoha rovinách překrývají a odvíjí od biologikého/fyzického pohlaví.

Jak sám název napovídá, jsou transsexuálové takové osoby, jejichž fyzické pohlaví bylo cíleně změněno v období po porodu (nejčastěji až ve vyšším věku na základě vlastního požadavku) nebo které po takové změně touží/pracují na ní. Mohou sem spadat i lidé, jejichž pohlaví bylo změněno nedobrovolně (následkem nehody v nízkém věku, někteří intersexuálové atp.). Fyzické změně pohlaví obvykle předchází vlastní uvědomění, že genderová identita dotyčného se neshoduje s jeho biologickým pohlavím (tzn. dotyčný je zároveň/nejprve transgender) a touha tento nesoulad napravit.

Nejčastěji dochází ke změně z mužů na ženy (male-to-female) a z žen na muže (female-to-male). Oba tyto procesy mají svá specifika. Ve většině zemí světa jsou obě varianty akceptované a za různých podmínek lze pohlaví legálně změnit i v oficiálních identifikačních dokumentech. S postupujícími možnostmi chirurgie a přibývající otevřeností k uznání třetího pohlaví se však pomalu otevírají možnosti i pro jedince s nebinárními gendery k legální i fyzické změně pohlaví. I dnes už k takovým fyzickým změnám dochází, ačkoliv ne typicky jako k lékařsky zastřešenému celkovému procesu změny pohlaví nýbrž spíše skrze různé tělesné modifikace a plastickou chirurgii (viz např. Vinny Ohh z USA, který se původně narodil s mužským tělem či Jareth Nebula, původně při narození označený jako žena). Pokud se fyzická změna pohlaví uskuteční ještě před dovršením puberty, jsou výsledky (zejména u biologických mužů) výraznější. Za transsexuály, kteří však změnou pohlaví prošli už v děloze, lze považovat i biologické muže s chromozoby XX a biologické ženy s chromozomy XY (viz výše).

Ne všichni lidé, jejichž biologické pohlaví se neshoduje s jejich genderem, však touží nebo mohou operativní či hormonální léčbu podstoupit. Tito jedinci jsou však stále členy transgender komunity a mohou i přesto pociťovat dysforii v souvyslosti se svým pohlavím (ale také nemusejí).

 Související články

• Gender
• Třetí pohlaví
• Nebinární gender

Externí odkazy

• The Legality of Gender Change (mapa)